Když příjdu domů ze školy, připadá mi, že mi rodiče nerozumí. Prásknu dveřmi, hodím tašku do kouta a celkově dávám jasně najevo, že jsem utahaná jako mimino. Ale v tom máma přijde, rozhlédne se a prohlásí: "Máš tady bordel. Ukliď to, jinak dneska nejdeš ven."
Ha - tím se stane mým generálem a já poníženě plním všechny její příkazy, protože má v ruce skvělou odměnu. (Chození ven - je to hloupé, kvůli tomu takhle dřít, já vím. Ale nakonec jsou všichni spokojeni, ne?
Tak alespoň máma...)
Proč rodiče nechápou, že jejich práce je něco jako pro nás škola? Proč my musíme brát ohledy na ně, když oni je neberou na nás?!
Rodiče si člověk nevybere. Rodiče má člověk jen jedny… To jsou pořád
rodiče sem, rodiče tam, ale zkusili jste se někdy zamyslet i nad námi -
potomky? Vždyť my – dcery a synové – dokážeme rodiče taky někdy pěkně
naštvat. A měli bychom sebekriticky uznat, že často je to opravdu jen
naše vina. Občas stačí k vytočení našich milovaných rodičů pár
zavedených hlášek. Například:
„Dobrý.“
Tuhle
univerzální odpověď používáme všichni. A kdo říká, že ne, ten ji
používá dvakrát častěji. Ať se matka, či otec zeptají na cokoli, a pro
vás je odpověď zrovna příliš namáhavá nebo naopak tak jasná, že ji
nehodláte rozvíjet, odpovíte: „Dobrý.“ Jak bylo ve škole? Jo, dobrý.
Nejsi unavený? Ne, dobrý. Nebolí tě v krku? Dobrý. Jak se má ta tvoje
kámoška? Dobře. (Wow! Změna!)
„Kam jsi mi to dala?“
Tak
tohle je typická otázka určená našim milým a pořádným maminkám. Jakoby
nemohly pochopit, že ten bordýlek v pokoji je za a) organizovaný chaos,
který je znakem inteligence, protože právě ta ho dokáže zvládat s
klidnou hlavou, za b) je to sentiment. Kdykoli se vrátíme do dětského
pokojíčku, chceme tam najít věci jako při starém. Ne sterilně uklizené!
„Přestaň na mě řvát!“
Uznejte
sami, nevyburcovalo by vás tohle napomenutí k ještě vyšší frekvenci
hlasu s mnohem vyššími čísly decibelů? „JÁ NA TEBE PŘECE NEŘVU!“
A tak vždycky budeme těmi špatnými my... ALe co by jsme pro ty své milované rodiče neudělali, že? Napište mi do komentářů třeba nějaké perličky, které se vám s rodiči staly :).